Kraniosakrální terapie

cestou hluboké relaxace

Za umění Kraniosakrální terapie cestou hluboké ralaxace vděčím úžasné lektorce paní Vlaďce Skácelové ( v-laska.com ), která předává osobní mnohaleté zkušenosti. Patří jí můj hluboký obdiv a dík.

– Vladěnko děkuji Ti –

Je to nádherná a jemná technika s velmi hlubokým terapeutickým účinkem, při které není nutné mluvit a... "věci se dávají do pohybu"... Pracuje s kraniosakrálním pohybem, vycházejícím z hlubokého nitra každého z nás. Navozuje pohodu, zdraví a vitalitu.

Terapeut pouze pomáhá zintenzivnit tento přirozený, fyziologický pohyb. Je jen prostředníkem, který umožní vašemu tělu, aby se uzdravilo samo. Všechno se upravuje na vzorec zdraví. Věřte, že každé tělo toto umí a jen to vaše ví, kolik potřebuje terapií.

Poslouchejte hudbu............zavřete oči............a užijte si to............

Kraniosakrální terapie se osvědčuje zejména při

• bolestech hlavy a migrénách
• poruchách rovnováhy, závratích
• bolestech zad a páteře (výhřezy plotének, stenóza páteře, skolióza…)
• dysfunkcích končetin včetně špatného prokrvování, mravenčení, záškuby…
• chronické únavě a stresu
• při depresích a zvýšeném napětí
• stavech po psychických a fyzických traumatech
• pooperačních stavech
• problémech motorické funkčnosti
• poruchách CNS (Parkinsonova choroba, Alzheimer …a dalších)
• při „hyperaktivitě“ dětí – i při autismu jako bezpečný prostředek ke zklidnění
• při poruchách soustředěnosti dětí i dospělých
• při únavovém syndromu a pocitech apatie
• stavech po infarktu
• skleróze multiplex
• pískání v uších
• chronických zánětech dutin a mnoha dalších onemocněních

Trochu historie

Tradiční východní systémy, jako je čínská medicína nebo indická ayurvéda odpradávna pracují s jemnými, téměř nepostřehnutelnými rytmy v celém těle, které jsou vyvolávány tokem vitální síly – životní energie. Stejný jev zná i ruská fyziologie a je také známo, že italští anatomové již na počátku 19. století učili, že kraniální sutury u dospělého jedince umožňují určitý omezený pohyb. Také švédský filozof a vědec Emmanuel Swedenborg v 18. stol. popsal rytmický pohyb mozku a jeho pravidelné kontrakční a expanzní cykly.

Lebeční manipulace je známá i u starých Egypťanů a předkolumbovských kultur na území Peru z období 2000 let př. n. l. až 200 n.l.

Za skutečného objevitele kraniosakrálního systému (v rámci učení KST) je považován Dr. William Garner Sutherland (1873-1954).

Již jako student zkoumal soubor rozpojení kostí lidské lebky a po četných experimentech na své vlasní hlavě došel k závěru, že lebeční kosti dospělého člověka jsou nade vší pochybnost pohyblivé. Z reakcí svého těla se přesvědčil, že musí existovat souvislost mezi pohybem kraniálních kostí a fyziologií těla.
Zbývajících padesát let života zasvětil zkoumání tohoto jevu. Došel ke zjištění, že tento pohyb je úzce provázán s ostatními tkáněmi a probíhá rytmicky, bez ohledu na plicní dýchání, srdeční tep, že neexistují žádné vnější svalové struktury, které by mohly tento pohyb vyvolávat.